Večer, když vše usíná,
v hlavě se mi den prolíná.
Existují chvíle, kdy padám k zemi,
chvíle, kdy vedle mě nikdo není.

Jsou však i takové, kdy blýskne malá zář,
chvíle, které nezná ani snář.
Okamžiky, které svou radostí potěší,
a o kterých nikdo jiný netuší.

Někdy, jako by člověk toužil obejmut být,
jen v jedné náruči se před světem skrýt.
V tom jednom okamžiku zůstat navěky
a spolu se vydat v onen cíl daleký.