Jen krátce o původu: nápad vznikl na základě diktátu z českého jazyka :-) Spolužačka se ptala, proč je slovo "padesátimetrový" psáno dohromady a paní učitelka odpověděla, že přeci také nenapíšeme "tříhlavý (drak)" zvlášť, ale dohromady. Tak mě tak napadlo vytvořit na to téma pohádkovou básničku a o volné hodině jsem začala psát. Ale že mi to tedy dalo :-) Tak dlouho jsem básničku ještě neskládala. A obvykle neskládám básničky až tolik dlouhé, ale tak jsem skládala a skládala a ještě stále nebyl konec příběhu. Ale nakonec konec přeci jenom je :-) 
 
Na kopci roste strom, 
vedle něj chvojí, 
dívčina ubohá
u kmene stojí. 

Princezna spoutaná
a v srdci strach, 
příkaz dal žárlivý
královský vrah. 

Zradil tu nevinnou
přečistou duši, 
pověz mi, zda-li kdo
mohl to tušit? 

Využil důvěru
vznešené krásky, 
získal si dědictví, 
kus její lásky. 

Když pak král zahynul
záhadně brzy, 
ihned se usídlil
na trůně v tvrzi. 

Nevěstu přikázal
připoutat k stromu, 
nebohá princezna
nevěří tomu. 

Dva její sluhové
s kočárem jedou, 
pomalu na místo
smutně ji vedou. 

Náhle však sloužící
utekli v dáli, 
úsměv pak přimrzl
těm, co se smáli. 

Z nebe se vynořil 
obrovský mrak, 
na pláni přistál k nim
tříhlavý drak. 

Přičichl k oběti, 
vyfoukl síru, 
svých dechem do skály
vytesal díru. 

Šlechtična omdlévá, 
tvář jí zle bledne, 
umře tu úděsem
v noci či ve dne. 

Vědomí ztrácí už, 
když náhle v dáli
zjevil se s koněm muž - 
vlasy mu vlály. 

Přilbici kovanou
z ryzího zlata, 
zdobená tunika - 
látka bohatá. 

V ruce pár otěží, 
na hrudi znak, 
povím vám také, co
stalo se pak. 

Udatný zjevem svým, 
vervou a svaly, 
pustil se do draka, 
ač ten tak pálí. 

Před ohněm chrání ho
železné pláty, 
drakovi sekerou
hned zláme hnáty. 

Vytasil meč, pak ťal
a hlava pryč, 
druhá jde hned za ní, 
než bys řek' bič. 

Třetí však začala
vzpouzet se tomu, 
odmítla princeznu
pustit od stromu. 

Vyplivla hořlavou
lávu ze chřtánu, 
zachránce snaží se
zasadit ránu. 

Drak se však vyhýbá
ostřímu meče, 
muž padá ku zemi, 
bojuje v kleče. 

Odmítá vzdát souboj
hlava ku hlavě, 
nedá se porazit, 
zvládne to hravě! 

Nastal čas vyměnit
ochablé zbraně - 
šupiny létají
z krku té saně. 

Náhle se sekyra
zaryla v tělo, 
toť správný konec je, 
tak to být mělo. 

A celý tříhlavý
drak leží v trávě, 
mrtev je, zabit je - 
hlava na hlavě. 

Statečný rytíř tvář
odhalil svoji, 
k princezně přistoupil
v krvavé zbroji. 

Pouta když povolil, 
zesláble hlesla, 
do jeho náruče 
pomalu klesla. 

Pak slova díků jen
šeptala tiše, 
hruď byla na hrudi - 
cítil jak dýše. 

Vložil ji před sebe
na koně svého, 
rozjel se ke tvrzi
vladaře zlého. 

Mezitím zrádce už
nad lupem jásá:
"Království moje je!"
radostně hlásá. 

Saň že je skolena, 
princezna živa - 
neví a netuší 
povaha křivá. 

Ke tvrzi blíží se
dědička trůnu, 
tyran je donucen
vydat korunu. 

V stříbře si liboval, 
užíval zlata, 
na zrádce platí jen
zavolat kata.

Nakonec přeci jen
vdala se panna - 
kdo ví, co bylo když
zamkla se brána. 

Po svatbě zazvonil
kostelní zvonec, 
pohádky předlouhé
krátký je konec. 

Holubi vylétli
slavnostně z chrámu, 
muž chránil navěky
věrně svou dámu.

A jestli neumřeli, tak žijí dodnes ♥