Sedám k židli, vedle něj,
dlaň svou v jeho pokládám.
Říkám smutně "Tak se měj.",
o lásku se okrádám.
Kde jsou naše šťastné chvíle,
co nás oba těšily?
Kdo teď chodí dlouhé míle,
co společně jsme chodili?
Obracím se tváří v tvář
do těch známých očí,
zapadla už slunce zář
a svět se s námi točí.
Nebylo nám řádem přáno
věrnou lásku k sobě mít,
šlechtic se vdá jak je dáno -
nemůžeme spolu být.
Vstanu tedy a odcházím
se slzami na řasách.
Daný zákon neporazím,
srdce moje mě drásá.
Modrá krev mi v žilách proudí,
skrz můj život běhá stín.
Žij si, když tě stále soudí,
když říkají, co já smím.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.