Jednou jsem zase měla tu svojí praštěnou náladu a napadlo mě (jako obvykle) něco praštěnýho. Je to jakýstakýs vyznání lásky, i když takový prapodivný, ale myslím, že někomu se to může líbit a může se i zasmát. Berte to však s nadhledem ;)

PS: Ale hlavně to nikomu neposílejte, protože by vás potom asi nechtěl :D

 

Můj přírodní zdroji,

víš, co jsi způsobil?!?
Tvé vlasy jako voňavoučké dozrávající obilí na poli před krutou žní, která přináší jen drsné kombajny, 
Tvoje zraky jak čirá rozbouřená studna z chladného říčního kamene těsně před jadernou povodní, 
Tvůj nos jako včelí úl v ovocném sadě daleko na severu, kde leží Severní Ledový oceán a jen lední medvědi pěstují své modré melouny, 
Tvé rty jak rudé lesní jahody zakryté zelenými listy, které schovávají své základy pod pichlavými kousky třešňové kůry, 
Tvoje ruce, jako bílý sníh, který se snáší tam ze shora, z čistě vypraných mraků v úžasné Lanze...
To vše...to vše mě přivádí k šílenství!!! ♥

Tvůj malý ekolog