Kdesi cosi...:)

Jen krátce o původu: nápad vznikl na základě diktátu z českého jazyka :-) Spolužačka se ptala, proč je slovo "padesátimetrový" psáno dohromady a paní učitelka odpověděla, že přeci také nenapíšeme "tříhlavý (drak)" zvlášť, ale dohromady. Tak mě tak…

Život na tomto světě má určitý smysl. Dokud tu jsme, máme svoji vlastní duši i své tělo. A hlavně na tu duši je potřeba dávat pozor, hlídat ji, aby byla stále tak krásně čistá a bez poskvrny. Musí se o ni bojovat se Zlem, aby potom, až se tělo…

Upozornění pro všechny slabší povahy, můj kamarád označil tuto báničku za nechutnou a jiný zase za morbidní...tak aby se vám třeba neudělalo špatně :) Úzkost trhásrdce vedví, v kusy trhátvoje ledví. Třesoucí se bledá rukapřejíždí ti po čele. Jaká…

Tma tichá z nebe padá, krášlí smutnou silnici. Uvnitř domu dívka mladávešla ve svou ložnici. Rozžala zde bledou svíci, ozářila svoji tvář. Češe vlasy, hladí líci, otvírá svůj sekretář. Skříňka bílé psaní skrývá - od milého z daleka. Někdy to tak…

Inspirací mi byla písnička Elven Lands: http://www.youtube.com/watch?v=rud29JKFPxI ...možná báseň, možná hrdinský epos... :) Zlatavý podzim pozval tě do svého lůna, slunce již zapadá, vychází matka Luna. Těžké a hluboké stopy ve staré hlínědávají…

Třetí a myslím, že asi poslední část mých básniček s názvem "Být" :) (čím víc, tím méně originality...tak nevím, jestli třetí je ještě originální...ale nemůžu za to, co mě napadá :))Předchozí "části": Být II. https://decko.signaly.cz/1304/byt-ii,…

Být spánkem, když usíná na loži, být místo, kam ruku svou položí. Být dotek, co cítíme oba, být láska, ta překrásná doba. Být polibkem, co dotýká se úst, být chléb, když právě přešel půst. Být dítě, jež úsměv dává pohledem, být ryba - živá pod ledem…

V květnu minulého roku se uskutečnil vodácký kurz naší třídy. Já jsem nejela, ale každý večer jsem psala svému spolužákovi smskou asi následují :) :D 9. května Plula loďka po Dunaji (tady se nic neutají!)...nebo vlastně po Vltavě? Prostě plula tak…

Tato básnička je vlastně takovým výběrem, mixem...původně je to devět básní, ze kterých jsem vybrala to nejhezčí a složila to do jedné zamilované básničky...<3 Chtěla bych povědět, co nelze říci slovy, že v srdci našla jsemkout záhadný a nový. Do…

Večer, když vše usíná, v hlavě se mi den prolíná. Existují chvíle, kdy padám k zemi, chvíle, kdy vedle mě nikdo není. Jsou však i takové, kdy blýskne malá zář, chvíle, které nezná ani snář. Okamžiky, které svou radostí potěší, a o kterých nikdo jiný…

Být vánkem letních chvil, být vodou co z řeky pil. Být trávou, jíž se letmo dotýkal, být sýkorkou, se kterou si potykal. Být stromem, jenž dává mu stín, být úsměv, co zahání splín. Být světlem, které mu svítí, být kapkou, co do vlasů se zřítí. Být…

Pršelo a fičelo, nepřízeň osudu, voda ze všech stran - a rovnou do sudu. Pak přišly bílé střípkyzmáčené tíhou vod, teď přestalo pršet...Kdo věděl to, má bod. Střecha protější, z okna viditelná, pomalu ztrácí sedo bílého temna. Vločky ji…

Vypravěč: Máma mele maso... Máma: K večeři, rodino! Hola, chaso! Vypravěč: Když tu náhle...co se mihlo? Žádná vážka, žádné šídlo...Otesánek už se vzteká, hlady tady strašně heká. Otesánek: K večeři dnes přece mělobýti knedlo vepřo zelo. Ztatilo se…

Bez Tebe je mě jenom půl. Chybíš mi jak pevná zem, jak poutníkovi hůl. Cesta prázdná, potok tichý, proč tu sedím sáma lichý? Otoč svoje srdce k lesu zády, a ke mně svojím čelem; jsou tu oči, co by rádydaly se Ti v celém.

Tiché rýmy zaslechla jsem, kdosi mi je šeptával. V jarním vánku ozvaly se, verš člověka spoutával. Náhle slova smutkuv básni hořce zazněla. A muž v zármutkunašel svého anděla. Každá noc mu byla bdělá, chtěl vyznat spalující cit. Jeho duše však…

- Věnováno mému kamarádovi - S hroznou noční můrousám tu skleslý sedíš. Náladu ponurou, se slzami hledíš. Vítr fouká letos brzydo dlaní, co dávaly, od teď leží hořké slzyv dlaních, co vše rozdaly. Daly lásku, daly víru, milovaly až do nebe. Daly…

Má první básnička v roce 2012 :) (23.ledna) Za oknem sníh pomalu se snáší. Kdosi vločku zdvih, v dlani ji odnáší. Chudák myslel, že před mrazem ji uchrání, ale nedomyslel, že se dočká zklamání. Vločka tála a mizela, do ruky se rychle vpila. Zvedá…

Házel mi kamenyz chodníku do oken, až velkými písmenyvyryl svůj rodokmen. Potom házel znova a napsal jmenovitěpouze ty tři slova: "Lásko, miluji Tě."

Sedám k židli, vedle něj, dlaň svou v jeho pokládám. Říkám smutně "Tak se měj.", o lásku se okrádám. Kde jsou naše šťastné chvíle, co nás oba těšily? Kdo teď chodí dlouhé míle, co společně jsme chodili? Obracím se tváří v tvář do těch známých očí,…

Nedávno přišel do kin film Lidice. My jsme na něm byli s gymplem. Kdybych to měla zhodnotit jako film (ne jako skutečnou událost), působil na mě hodně emocionálně a smutně. Po pravdě...posmrkala jsem spolužačce dva kapesníky :) Když jsem přišla domů…

Píšu sem na papírkratičkou básničku. Je tu i netopýr - pro moji sestřičku. Přišel i krtečekna dobrou zmrzlinu; má s sebou pár tečeka u pusy slinu. Dokonce stonožkacupitá sem; chybí ji ponožka a došitý lem. Žirafa koukák nám dovnitř z okýnka, kočička…

Šerif seděl u okna saloonu, když najednou zahlédl Dixona, jak za sebou vleče Ellen. „Bille! Pojď rychle sem!“, zavolal šerif na Billa sedícího u sklenky whisky. Než však stačil Bill dojít k oknu, z venku se ozval Dixonův hlas: „Bille! Jestli nechceš…

Tahle básnička mě napadla, když jsem byla v zimě na lyžařském výcviku. Nejsem sportovní typ, spíš naopak, tak se pak nedivte, že mě napadaly takovéhle ponuré myšlenky. ;) Jinak, je to sice smutná báseň, ale doufám, že se bude líbit a nedojme vás…

Když pak svou silnou paží objal si mě, cítila jsem pocit štěstí a ruce Tvoje. Ruce jak bílej sníh, co ze shora k nám padá, objaly teď moji hruď, ramena má chladná. I v uzavřených očích, ve tmě té, věděla bych, kdo mě drží, kdo do svých sítí lapil mě…

Jednou jsem zase měla tu svojí praštěnou náladu a napadlo mě (jako obvykle) něco praštěnýho. Je to jakýstakýs vyznání lásky, i když takový prapodivný, ale myslím, že někomu se to může líbit a může se i zasmát. Berte to však s nadhledem ;) PS: Ale…

Kéž bych po boku někoho mohla mít, vědět, že krok po kroku, ruku v ruce, můžu s ním kamkoliv jít. Vědět, že mě pevně drží, ať jdem po schodech, nebo jedem zdviží. Aby byl pohledný a něžný, aby uměl se smát, ale zároveň byl vážný. Moudrost by taktéž…

- Věnováno mé kamarádce Týně - Náhle jakoby vše utichlo a nikde se nepohnul ani lísteček. Všude bylo jen ticho. Hrozivé stísňující ticho. Krev mi tuhla v žilách. Strhl se děsivý vichr a pár kroků přede mnou se objevil obrovský temný stín a pomalu se…

Říjen 2016Můj milý deníčku, jsem to zase já, tvoje Šarlota, kdo tě po dlouhé době zase vytáhl ze skříně. Už jsem se „jakš takš“ srovnala se svojí ztrátou Šimona, ale jedno mi stále nedá spát. Nevím, jestli mám halucinace, či co, ale po cestě do…

Listopad 2013Po nástupu na výšku jsem zažila dvě menší překvapení. Zjistila jsem, že na stejnou školu chodí i můj kamarád Alex. Zajímavý je, že i když jsme tak dobří přátelé, že mi to neřekl. Asi mě chtěl vážně překvapit. Ale to hlavní, co jsem na…

To jsme takhle jednou dostali úkol na češtinu. Měli jsme napsat kratší příběh o tom, jak by se asi cítil praotec Čech v 21. soletí v naší zemi...tak jsem trochu zapřemýšlela a vytvořila tohle: Náhle se ozval řev motoru a ze země se zvedl oblak…