Především mé publikovatelné výmysly :-)
Když pak svou silnou paží objal si mě, cítila jsem pocit štěstí a ruce Tvoje. Ruce jak bílej sníh, co ze shora k nám padá, objaly teď moji hruď, ramena má chladná. I v uzavřených očích, ve tmě té, věděla bych, kdo mě drží, kdo do svých sítí lapil mě…
Podle mě jsou dva druhy lidí. Ti, kteří se při jakékoliv bolesti obracejí na "světské" prostředky - léky, subjektivní pozitivní sugesce (vsugerují si, že jim je dobře), a tak dále...A pak ti, kteří se při bolesti obracejí k Bohu (Já doufám, že…
Jednou jsem zase měla tu svojí praštěnou náladu a napadlo mě (jako obvykle) něco praštěnýho. Je to jakýstakýs vyznání lásky, i když takový prapodivný, ale myslím, že někomu se to může líbit a může se i zasmát. Berte to však s nadhledem ;) PS: Ale…
Vážení čtenáři mého blogu! Dlouhou dobu (téměř rok) jsem se téhle ubohé stránce nevěnovala...a dost to tu pokleslo. Ale nyní jsem sem přidala pár svých výplodů za uplnulé časy. Doufám, že sem budete rádi chodit, a že tady občas i něco nového přibude…
Nádherná písnička z trochu zvláštního muzikálu Jesus Christ Superstar. Bere za srdce.
Kéž bych po boku někoho mohla mít, vědět, že krok po kroku, ruku v ruce, můžu s ním kamkoliv jít. Vědět, že mě pevně drží, ať jdem po schodech, nebo jedem zdviží. Aby byl pohledný a něžný, aby uměl se smát, ale zároveň byl vážný. Moudrost by taktéž…
- Věnováno mé kamarádce Týně - Náhle jakoby vše utichlo a nikde se nepohnul ani lísteček. Všude bylo jen ticho. Hrozivé stísňující ticho. Krev mi tuhla v žilách. Strhl se děsivý vichr a pár kroků přede mnou se objevil obrovský temný stín a pomalu se…
Říjen 2016Můj milý deníčku, jsem to zase já, tvoje Šarlota, kdo tě po dlouhé době zase vytáhl ze skříně. Už jsem se „jakš takš“ srovnala se svojí ztrátou Šimona, ale jedno mi stále nedá spát. Nevím, jestli mám halucinace, či co, ale po cestě do…
Listopad 2013Po nástupu na výšku jsem zažila dvě menší překvapení. Zjistila jsem, že na stejnou školu chodí i můj kamarád Alex. Zajímavý je, že i když jsme tak dobří přátelé, že mi to neřekl. Asi mě chtěl vážně překvapit. Ale to hlavní, co jsem na…
To jsme takhle jednou dostali úkol na češtinu. Měli jsme napsat kratší příběh o tom, jak by se asi cítil praotec Čech v 21. soletí v naší zemi...tak jsem trochu zapřemýšlela a vytvořila tohle: Náhle se ozval řev motoru a ze země se zvedl oblak…