Život na tomto světě má určitý smysl.

Dokud tu jsme, máme svoji vlastní duši i své tělo. A hlavně na tu duši je potřeba dávat pozor, hlídat ji, aby byla stále tak krásně čistá a bez poskvrny. Musí se o ni bojovat se Zlem, aby potom, až se tělo rozplyne - duše zůstala a nerozplynula se společně s tělem. 

Popel a prach - symbol pomíjivosti a pokory. Každý se vrátí tam, odkud přišel. Jednou budeme všichni klečet před Bohem a vylévat před Ním své hříchy. A nebudu před Ním klečet sama - budou tam zástupy hříšníků stejných, jako jsem já.

Proto je třeba sesbírat všechen ten prach, který jsme tu po sobě zanechali - ať už to jsou dobré skutky nebo ty hříšné. Je třeba sesbírat také sebe sama, dokud je čas. Protože i každý z nás je oním prachem a popelem. A toto vše na konci předložíme Bohu a Ten to proseje svým sítem spravedlnosti a milosrdenství. 

Život má svůj smysl, proto - sesbírej prach. 

Do boje!
Za svoji duši...
Sesbírej prach, 
zacpi si uši!

Buben ti hraje
tklivou píseň,
bubnuje do kroku,
tiší tvou tíseň.

Běž ohni vstříc,
nech proudit strach
ze srdce ven -
sesbírej prach.

Popel jsi
a v onen den
vrátíš se v něj -
zmizí tvůj sen.

Sesbírej prach,
který ti brání
udržet víru,
zastavit lkaní.

Co spatříš,
až budeš brečet,
před Bohem samým
až budeš klečet?

Jednoho dne
vrátíš se tam,
odkud jsi přišel...
A nebudeš sám.

Sesbírej prach.