Inspirací mi byla písnička Elven Lands: http://www.youtube.com/watch?v=rud29JKFPxI

...možná báseň, možná hrdinský epos... :)

Zlatavý podzim 
pozval tě do svého lůna, 
slunce již zapadá, 
vychází matka Luna.

Těžké a hluboké
stopy ve staré hlíně
dávají člověku
poznávat pradávné símě.

Kolem sebe cítíš
zatuchlou vůni času,
však žádný náhrobek -
podobný věčnému jasu.

Z dáli slyšíš tiché zvuky,
táhnou tě hlouběji
do lesa, kde list je podoben
zaschlé a krvavé krůpěji.

Jemné zurčení potoka,
nesoucí jména hrdinů,
zvoní ti v uších.
Učíš se obdivu

hrdinských duší,
jež pozbyl již čas.
Však v myslích a pověstech
žijí dál v nás.

Učí tě síle a odvaze,
skryté statečnosti,
bdí nad našimi hlavami,
vypráví o věrnosti.

Pramínek krve táhne se
průzračným potokem.
Zapomeň na křivdy,
na rány pod okem.

Někdy se stane,
že vlastním mečem
sekáš i do lidí.
Někdy zlou cestou se vlečem

a padáme do tmy,
z níž těžko je vstát,
zvednout se a jít;
vidět krvavý sníh tát.

V každém z nás
žije sám hrdina.
Bijem se do prsou,
zlá doba začíná.

Válečné lodě
své přídě namáčí,
veslaři chápou se vesel,
kapitán kormidlo roztáčí.

Nahlíží ve starý kompas,
kde sever je rozbitý.
Najdeš však poklad,
až nepřítel ulehne pobitý.

Do bitvy za svou zem
půjdem se dát,
svůj život smrti vstříc -
nebudem se bát.

Válečný ryk je slyšet kolem,
moře se vzdouvá.
Tma padá na srdce,
loď naše vyplouvá.

Dýcháš a vidíš svůj dech,
vlny se bouří, přichází chlad.
Rek se však nebojí,
nepůjde do skrytu spát.

Stojíš a pohlížíš na moře,
tmavé je a dno nemá;
ryba je snadný cíl -
po ráně nekřičí - je němá.

Ty však jdeš zabíjet,
zachránit to, co se dá.
Hrdino, neboj se -
jen hvězda z nebe padá!

Však všechno smyje
déšť a čas,
vše pomíjivé je -
i hrdinové v nás...

...jen jejich odvaha
soše se podobá.
Hlodá ji čas, však navěky
zůstane její podoba.