Tato básnička je vlastně takovým výběrem, mixem...původně je to devět básní, ze kterých jsem vybrala to nejhezčí a složila to do jedné zamilované básničky...<3

Chtěla bych povědět,
co nelze říci slovy,
že v srdci našla jsem
kout záhadný a nový.

Do očí jiskru,
jenž trochu pálí,
chytli jsme oba,
když jsme se smáli.

"Být stromem, jenž dává mu stín,
být úsměv, co zahání splín.
Být polštářem pod jeho hlavou,
být tmou, tou hodně tmavou.

Být spánkem, když usíná na loži,
být místo, kam ruku svou položí.
Být dotek, co cítíme oba,
být láska, ta překrásná doba.

Být strunou, co v rukách se zachvěje,
být jeho budoucnost, jeho naděje.
Být cesta, těch spousta mil,
být snem, o němž by snil."

Je to stále dokola,
však krásně zní to zas;
škoda jen, že utíká
tak strašně rychle čas.

Chtěla bych mluvit,
ale chybí mi slova,
chtěla bych zmizet
a prožít to znova.

Chtěla bych vrátit se
pod hvězdnou oblohu,
chtěla bych,
ale bez Tebe nemohu.

Pokračovat třeba není,
vždyť dnem i nocí sním,
že obejme mě pevně
a budu jenom s ním.

Vytepalo moje srdce
do Tvého tři slova,
neustává, šeptá
a tepe stále znova...

Mlha sklonila se nízko,
vločky míří tiše k zemi.
Jsi daleko a přesto blízko,
jenom jeden mezi všemi.