Vypravěč:
Máma mele maso...
Máma:
K večeři, rodino! Hola, chaso!
Vypravěč:
Když tu náhle...co se mihlo?
Žádná vážka, žádné šídlo...
Otesánek už se vzteká,
hlady tady strašně heká.
Otesánek:
K večeři dnes přece mělo
býti knedlo vepřo zelo.
Ztatilo se však k večeru...
Hele ji! Tu příšeru!
Sežrala nám večeři,
za to se jí sešeří!
Palice padne na hlavičku,
pak ji sníme, tu paličku
i s hlavou, i s hlavou příšeří.
Hlad nemá, kdo večeří!
Máma:
Otesánku, nebuď nenažraný!
Nebo to byl poplach planý?
Táta:
A což takhle dát si špenát?
Otesánek:
Ten já nechci, ten já nerad.
Vypravěč:
Potom však hned změnil názor,
snědl i psa jménem Azor.
Chvilku bylo aspoň ticho...
Než ho začlo bolet břicho.
Otesánek:
Mámo, táto...jedl bych!
Máma:
Slyšíš, táto? On snad zpych!
Otesánek:
Už jsem snědl sekeru,
teď sním i tu příšeru.
Mňami, mňami, mňaminky,
teď sním brýle maminky.
A potom i domeček,
nejsem přeci Paleček.
Jsem hladový Otesánek,
nahoru mám svůj nosánek.
Vypravěč:
Náhle, kde se vzal,
tu se vzal,
muž zlý to, samý jed,
král zloduchů, Kazisvět.
Na tu spoušť se pohleděl
a pobyl zde pět neděl.
S Otesánkem se spřátelil,
vínem, pivem všude lil.
Když...co se děje?
Otesánek jen se hlady chvěje!
Otesánek:
Kazisvěte, Kazisvěte,
jen pokojně dále spěte.
Nebojte se ničeho,
sním vašeho ponyho.
Až dojde poslední z těch mas,
teprv' potom sním i vás.
Kazisvět:
Slyšíte ho, pobudu?!
Tady teda nebudu!
To já, král VI., Kazisvět,
tohle všechno bych nesněd.
Však za ženu mám hvězdu Ladu
a na svačinu čokoládu.
Otesánek:
Kampak, kampak, nechoď ještě,
nepůjdeš přec ven do deště!
Zůstaň chvilku, chvilinku,
ochutnej zde pudinku.
Zůstaneš tu ještě dále!
Šťastný ten, kdo hostí krále.
Vypravěč:
A jak řekl, tak se stalo.
Kazisvět:
Není nás tu nějak málo?
Vypravěč:
Podotkl zlý Kazisvět
a začal se tu hrůzou chvět.
Než však stačil vzíti koně,
Otesánek chňapl po něm.
Kazisvěta zvedl k ůstům -
konec bylo všechněm hostům.
Nebo...že by někdo přece?
Malá loďka plaví se po řece!
Človíček v ní, postavy to malé,
košíček, v něm cosi...Ale, ale!
Víno, bábovka a okurka,
vždyť to je přeci Karkulka!
Za babičkou pospíchá,
vesluje a nedýchá.
Náhle loďka houpy houp,
Karkulka jak vodní sloup.
Než se s loďkou naučila,
pět čepečků namočila.
Teď najela na kámen
a bude s ní ámen!
Však vylovil ji jeden muž,
řekl: "Svaly, holka, ty si tuž!"
Vzal ji s sebou do domečku,
dal jí kafe do hrnečku.
I když káva silná byla,
přec Karkulku unavila.
Chudák holka, přemohl ji spánek,
zuby už si brousí milý Otesánek.
Když tu z čista jasna,
jako blesk a jiskra jasná,
zjevil se zde Goliáš.
Goliáš:
Otesánku, kde Davida máš?
Přiznej, tys ho někam schoval,
proti mě tak zaosnoval!
Proto stihne tě teď můj trest krutý,
budeš do smrti mi nosit pruty!
To tě odnaučí takhle žrát,
vždyť, Otesánku, máš mít lidi rád!
Komentáře
:D
:-)) Dobré je to s tím Azorem!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.