"Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce." (Lk 12:34)

"Víra je náš poklad. Někdy ani nevíme, co máme." (p. J. Pešek)


Na duchovní obnově jsme jeden večer dostali tento úkol: "Představte si, že jste ateista. Bůh není a nemáte koho prosit ani komu děkovat. Nemodlete se dneska."

 

Byl to zvláštní úkol. Ale když jsem ho vstřebala, šla jsem si lehnout. Ještě než jsem usnula, přemýšlela jsem o něm. Jaký by to bylo být opravdu ateistou a neznat Boha, nemít se ke komu modlit, koho prosit a komu děkovat, koho chválit...

V těchto myšlenkách jsem pomalu usnula. Ráno jsem se probudila nějakou dobu před ostatníma a došly mi další věci:

Bez Boha to prostě nejde. Když už víš, že existuje, nelze si Ho odmyslet. Víš, že tu je, že tě střeží, miluje. Že chce, abys Mu vyprávěl/a svoje myšlenky, abys Ho prosil/a a děkoval/a Mu. Aby sis s Ním, zkrátka, povídal/a. Boha si nelze odmyslet, když už Ho aspoň trochu znáš. Nejde si přece odmyslet milujícího Otce. Jde se nemodlit, ale nejde si večer myslet, že usínáš sám, kdy víš, že Bůh je s tebou, že nad tebou drží svou ochrannou ruku. Ty neusínáš sám :)

Tohle je jedna obrovská výhoda, kterou máme my křesťani. Máme se o koho opřít, a když se cítíme sami, víme, že to tak není. A když hřešíme...víme, že tu je Někdo, kdo nás vždycky přijme, když se vrátíme. Je úžasný, když víme, že Láska nikdy neskončí - i když my jsme lásku ztratili, On nám ji neustále nabízí. Bůh nás miluje takový, jaký jsme.  A Bohu díky za to :)


"Ty, Hospodine, rozsvěcíš mou svíci, 
můj Bůh mi září v tmách. 
S Tebou vyrazím proti vojsku, 
ve svém Bohu hradby překonám!
Jak dokonalá je cesta Boží,
jak ryzí je, co praví Hospodin - 
On je štít všech, kdo v Něho doufají!

Kdo by byl Bohem kromě Hospodina?
Kdo by byl skalou, ne-li náš Bůh? 
Tento Bůh mě vyzbrojuje silou, 
On činí dokonalou cestu mou. 

...

Podal jsi mi štít své spásy, 
podepřel jsi mě svou pravicí, 
sklonil ses, abys mě povýšil! 
Daroval jsi mým krokům volnost, 
mé nohy nesklouznou." 

(Žl 18:29-33,36-37)