Nedávno přišel do kin film Lidice. My jsme na něm byli s gymplem. Kdybych to měla zhodnotit jako film (ne jako skutečnou událost), působil na mě hodně emocionálně a smutně. Po pravdě...posmrkala jsem spolužačce dva kapesníky :)

Když jsem přišla domů a viděla jsem, jak ze sousedčina komína stoupá kouř, napadlo mě pár veršů úplně mimo film. Když jsem si je ale četla o pár dní později, bylo mi jasné, že jsem podvědomě psala o filmu...

 

Přiběhl jsem, 
udýchán a strastmi zdrcen. 
"Vzali jste mi všechno!", 
křičel jsem tam se zlomeným srdcem.

Však čarovná pirátská loď
ztratila se mezi vlny. 
Nemohl jsem běžet dál - 
vázaly mě ostré trny.

Zapálili vesnici 
a unesli mi dceru, 
chatrče tu plápolají
ve večerním šeru.

Oblaka kouře stoupají k nebi a já jen stojím a dívám se, jak ohořelé zbytky pomalu doutnají...