Laskou stále hladíš
moje líčka bledá,
vedeš správně toho,
kdo neúnavně hledá.
Kráčím mezi lidmi,
sama bez přítele.
Ale vím, že nemám proč,
citít se osaměle.
Vždy můj dluh
mi odpouštíš,
ledy v mojím srdci
teplem rozpouštíš.
Venku hustě prší
a kdosi nahlas kleje.
Ale uvnitř duše
Tvoje láska hřeje.
Když usínám,
Ty nade mnou bdíš.
Nad ránem mi šeptáš:
"Miluji Tě, víš?"
Komentáře
takové krásné pohlazení na duši... úžasné!!!
Teda, to je nádherná básnička! :-)
Moc pěkná báseň!
mockrásnéé :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.