Tahle básnička mě napadla, když jsem byla v zimě na lyžařském výcviku. Nejsem sportovní typ, spíš naopak, tak se pak nedivte, že mě napadaly takovéhle ponuré myšlenky. ;) Jinak, je to sice smutná báseň, ale doufám, že se bude líbit a nedojme vás natolik, že by vám zkazila náladu. :)

Pod starým stromem života,
tam, kde kousek smrti lpí,
tam, kde všechno utichá,
mladá dívka tiše spí.

Dýkou srdce prokláté,
hradba žití zborcená.
Stopy sněhem zaváté,
naděje je ztracená.

V duši hněv a smutek vřel,
když vycházel za ranní záře.
U hřbitovní zdi ji ležet zřel,
ruka pohladila bledé tváře.

Když však hladil mrtvou dlaň,
slza se mu v oku chvěla.
Ona nepohlédla naň,
zraky smrtí zamklé měla.

Kdysi je dva láska hřála,
nyní oba zebe sníh.
Stalo se tak, jak se bála,
jejich smích teď ve tmě ztich.

Pod starým stromem života,
tam, kde kousek smrti lpí,
tam, kde všechno utichá,
dva lidé v hrobech spí.