Když pak svou silnou paží 
objal si mě, 
cítila jsem pocit štěstí 
a ruce Tvoje.

Ruce jak bílej sníh, 
co ze shora k nám padá, 
objaly teď moji hruď, 
ramena má chladná.

I v uzavřených očích, 
ve tmě té, 
věděla bych, kdo mě drží, 
kdo do svých sítí lapil mě.

Kdo přebývá v mém srdci 
náhle nahlas slyšet bylo. 
Miluji ten jedinečný pocit, 
má nekonečná sílo.

Nestyděl ses za mé oči, 
co moji lásku tlumočí. 
Pouze v nich teď vidět můžeš, 
jak ráda jsem v Tvém náručí.

A srdce naše stále buší... 
V tomto krásném okamžiku 
splynula zde v jednu duši.