To jsme takhle jednou dostali úkol na češtinu. Měli jsme napsat kratší příběh o tom, jak by se asi cítil praotec Čech v 21. soletí v naší zemi...tak jsem trochu zapřemýšlela a vytvořila tohle:

 


Náhle se ozval řev motoru a ze země se zvedl oblak prachu. Z něj vystoupil praotec Čech. Na sobě měl dlouhý černý kabát, pod kterým ukrýval ostrý nůž. V ruce držel luk a na hlavě mu seděl černý klobouk. Jeho vzhled doplňovaly černé brýle, skrz které nepronikly žádné oči.

Rozhlédl se kolem a zvolal: „Ano! To je ona! Ta země zkažená, zločinem a korupcí oplývající! Zde jsem dobře, abych bohatým bral a chudým dával!“

Najednou se objevil další oblak prachu, a z lehokola se svalil trochu prostorově výraznější bratr Leh. Praotec Čech se otočil a zavolal na svého bratra: „Konečně jsi dorazil, bratře Lehu, teď očistíme tuto zemi od všeho zlého a nastolíme mír! Howg!“ „Ale praotci Čechu, nechtěl sis vzít náhodou dovolenou? Myslím, že tento stát je nad naše síly. Tady nic nezmůže ani má stříbrná puška, natož pak tvůj luk…“, Praotec se zamyslel, ještě jednou se rozhlédl kolem sebe, smutně pokýval hlavou, a ač nerad, uznal bratrova slova. „Pravdu máš, můj bratře, zde nic nepořídíme. Beru si dovolenou!“

A již potřetí se zvedl oblak prachu, tentokrát i s praotcovou slzou nad touto zemí, a bratři nadobro zmizeli z našeho světa. Nejspíš si šli užívat dovolenou do věčných lovišť, kde je plno zvěře a puška ani luk nikdy nechybí svůj cíl…