Podle mě jsou dva druhy lidí. Ti, kteří se při jakékoliv bolesti obracejí na "světské" prostředky - léky, subjektivní pozitivní sugesce (vsugerují si, že jim je dobře), a tak dále...A pak ti, kteří se při bolesti obracejí k Bohu (Já doufám, že patřím mezi ty druhé :)). Jak říká Jeremiáš (17:7): "Požehnaný, kdo spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin.", měli bychom doufat v Hospodina, ne v člověka, léky, apod. Potvrzuje to i žalm 37:3-7a:

"Spoléhej na Hospodina, konej dobro, 
obývej zemi a žij v bezpečí. 
V Hospodinu měj svoji rozkoš -
On touhy tvého srdce naplní!

Hospodinu svěř svoji cestu,
doufej v něj a On to učiní:
vyvede tvou spravedlnost na denní světlo, 
tvou nevinnu na slunce polední.

Zůstávej v klidu před Hospodinem, 
trpělivě na něj vyčkávej."

Kamarád mě však upozornil na to, že Bůh posílá různé druhy pomocí. Mohou to být i ty léky, ale podle mě bychom měli nejdříve Boha poprosit o pomoc a až pak si třeba ten prášek vzít. Hezký je jeden "příběh", který mi poslal právě ten kamarád:

- Při povodních bylo evakuováno město, jen na jedný střeše zůstal starý dědeček. Odmítal odejít s tím, že ho Bůh zachrání. Hasiči pro něj několikrát přišli, ale nikdy s nimi neodešel. Nakonec se utopil. Když přišel před Boha, tak mu řekl, že doufal v záchranu. Bůh mu odpověděl: "A kdo ti tam asi posílal ty hasiče?" :) -

Takže jde také o to se modlit za to, abychom spatřili tu očekávanou Boží pomoc. Vlastně vše je o modlitbě. Když nemáš víru - popros za to Boha. Když nemáš trpělivost - popros za to Boha. Když nevidíš - popros o zrak Boha (tady myslím duchovní zrak). :) Vše je o vztahu člověka s Bohem. A když ve vztahu chybí komunikace, vztah je mrtvý. Tak je to i s Bohem. Musíme komunikovat, ne čekat, až přijde v zástupu andělů a vytáhne nás z neštěstí. :)

Jemu bychom měli být věrní a nekonečně vděční, protože On se za nás dal na kříži, vykoupil nás z otroctví - vlastním tělem a krví! A k tomu nám ještě nabízí své odpuštění a spoustu dalšího. Když jsem se já nad tímhle zamyslela, napadlo mě pár veršů:

"Bolí-li tě ruka, noha, 
nechej Pánu volnou cestu. 
Neposlouchej lidi, ale Boha, 
Jeho slávu lidstvu zvěstuj.

Bolí-li tě tvoje tělo, 
Pán tě z utrpení uzdraví. 
I kdyby se ti celé chvělo, 
Svojí láskou tebe zaplaví.

Bolí-li tě vlastní srdce, 
nezačínej hnedka zoufat. 
On je naším Králem přece!
Nepřestávej v Něho doufat!

Bolí-li tě hříšné činy, 
vem si lásku z Jeho dlaní. 
Lituj všeho, zbav se viny,
dostaneš i odpuštění.

A pokud bolí tenhle svět, 
pamatuj - On je Láska, Naděje a Víra. 
Vysvobodí z psot a běd, 
On na své nezapomíná!"